Sedmnáct zemí EU funguje bez klasických koncesionářských poplatků. Jak financují veřejnoprávní média?

PRAHA / BRUSEL – 24. října 2026 – Sedmnáct z 27 členských států Evropské unie nevybírá od domácností klasické televizní a rozhlasové koncesionářské poplatky. Vyplývá to z evropských srovnání financování veřejnoprávních médií. Jednotlivé země však používají rozdílné systémy, od státního rozpočtu přes vyhrazené daňové příjmy až po zvláštní odvody. Zrušení tradičního poplatku proto neznamená, že veřejnoprávní vysílání přestávají financovat občané.

Sedmnáct zemí bez klasických poplatků

V české debatě o financování České televize a Českého rozhlasu se objevuje údaj, podle kterého již 17 členských států EU zrušilo koncesionářské poplatky.

Tento údaj má reálný základ, vyžaduje však upřesnění.

Podle přehledu vycházejícího z dat Evropské vysílací unie (EBU) se klasické poplatky nevybírají v Belgii, Bulharsku, na Kypru, v Dánsku, Estonsku, Španělsku, Francii, Maďarsku, Lotyšsku, Litvě, Lucembursku, na Maltě, v Nizozemsku, Rumunsku, na Slovensku, ve Švédsku a Finsku.

Neznamená to ale, že by všech sedmnáct států poplatky v minulosti zrušilo. Některé země tento způsob financování nepoužívaly, jiné jej nahradily daní nebo rozpočtovým příspěvkem.

Devět států zrušilo poplatky v letech 2009 až 2024

Podle údajů EBU, které zveřejnila také ČTK, odstranilo v období let 2009 až 2024 tradiční poplatky devět států EU.

Šlo o Belgii, Dánsko, Finsko, Francii, Maďarsko, Maltu, Rumunsko, Slovensko a Švédsko.

Některé další země, například Nizozemsko, přešly na jiný způsob financování již dříve.

Evropská zkušenost tedy potvrzuje, že klasický koncesionářský poplatek není jediným používaným modelem financování veřejnoprávních médií.

Skandinávie využívá zvláštní daně

Zajímavým příkladem jsou Finsko a Švédsko.

Finsko od roku 2013 financuje veřejnoprávní společnost Yle prostřednictvím zvláštní daně, jejíž výše se odvíjí od příjmů poplatníka.

Podobný systém zavedlo v roce 2019 Švédsko.

V obou případech tak tradiční poplatek nahradil zákonem upravený daňový mechanismus.

Občané tedy nadále na veřejnoprávní média přispívají, pouze prostřednictvím jiného systému.

Dánsko postupně přešlo na financování z veřejných rozpočtů.

Francie, Slovensko a další státy

Francie zrušila tradiční televizní poplatek v roce 2022 a financování veřejnoprávních médií navázala na veřejné prostředky související s výnosem daně z přidané hodnoty.

Na Slovensku skončily koncesionářské poplatky v roce 2023. Veřejnoprávní vysílání je financováno ze státního rozpočtu podle zákonem stanovených pravidel.

Rumunsko odstranilo poplatky v roce 2017 a jeho veřejnoprávní televize a rozhlas jsou financovány převážně státními prostředky.

Litva používá rozpočtový model se zákonnými pravidly pro určování příspěvku. Pro období 2026 až 2028 byl příspěvek veřejnoprávní LRT zmrazen na úrovni roku 2025.

Jednotlivé modely se tedy liší nejen zdrojem peněz, ale také tím, jak jsou chráněny před každoročními politickými zásahy.

V deseti zemích poplatky zůstávají

Klasické nebo obdobné audiovizuální poplatky se nadále používají v deseti členských státech EU.

Patří mezi ně Česká republika, Německo, Rakousko, Itálie, Irsko, Polsko, Chorvatsko, Slovinsko, Portugalsko a Řecko.

Výběr poplatků přitom nemá všude stejnou podobu.

Například v Portugalsku a Řecku je poplatek spojen s účtem za elektřinu. V Německu a Rakousku funguje systém pravidelných plateb domácností.

Rozdíly jsou také ve výši poplatků, výjimkách pro některé skupiny obyvatel a pravidlech jejich využití.

Česká republika rozhoduje o změně

V České republice pokračuje debata o vládním návrhu, který má zrušit současné televizní a rozhlasové poplatky a nahradit je financováním ze státního rozpočtu.

Poslanecká sněmovna návrh 24. října 2026 propustila do dalšího projednávání.

Zastánci změny argumentují tím, že financování veřejnoprávních médií ze státního rozpočtu funguje v řadě evropských zemí.

Odpůrci upozorňují především na možné oslabení finanční nezávislosti České televize a Českého rozhlasu.

Evropská vysílací unie 23. října vyjádřila obavy z rychlosti projednávání českého návrhu a z plánovaného snížení souhrnného financování obou institucí přibližně o 1,4 miliardy korun ročně.

Evropské právo neurčuje jediný model

Evropský akt o svobodě médií neukládá členským státům povinnost financovat veřejnoprávní média výhradně koncesionářskými poplatky.

Požaduje však, aby financování vycházelo z transparentních a objektivních pravidel, bylo přiměřené, udržitelné a předvídatelné a umožňovalo médiím plnit jejich veřejnou službu nezávisle.

Rozhodující proto není pouze to, zda domácnosti platí samostatný poplatek, ale také způsob, jakým stát určuje výši financování a chrání redakční nezávislost.

Co ukazuje evropské srovnání?

Přehled členských států EU potvrzuje, že většina zemí již nevyužívá klasický koncesionářský poplatek.

Neexistuje však jeden společný evropský model, který by všechny tyto státy používaly.

Sedmnáct zemí EU funguje bez tradičních poplatků, nikoli bez veřejného financování médií. Pro Českou republiku tak evropské srovnání ukazuje různé možné cesty, ale samo o sobě nerozhoduje o vhodnosti konkrétního českého návrhu.

Český zpravodaj | Domácí a zahraniční redakce | 24. října 2026