Sovětský svaz ukrajinštinu podporoval i potlačoval. Dobové noviny odhalují zapomenutou kapitolu dějin
ZAHRANIČÍ | HISTORIE | UKRAJINA | 8. ŘÍJNA 2026
Dva historické novinové výstřižky z dvacátých let minulého století připomínají méně známou kapitolu sovětských dějin. Zatímco pozdější období Sovětského svazu bývá spojováno s rusifikací a potlačováním ukrajinské kultury, v prvních letech sovětské vlády na Ukrajině probíhala opačná politika. Úřady podporovaly ukrajinský jazyk ve školství, zaměstnání i státní správě a v některých případech jeho znalost přímo vyžadovaly.
Kurzy ukrajinštiny pro nezaměstnané
První zveřejněný výstřižek obsahuje ruskojazyčnou zprávu s titulkem „Posílit ukrajinizaci nezaměstnaných“.
Text uvádí, že Lidový komisariát práce Ukrajinské sovětské socialistické republiky navrhl úřadům práce rozšířit výuku ukrajinštiny mezi nezaměstnanými.
Při pracovních burzách měly být neprodleně zřízeny jazykové kurzy financované z prostředků určených na rekvalifikaci.
Dokument tak dokládá, že výuka ukrajinštiny byla součástí státem organizované pracovní a jazykové politiky.
Úředníkům hrozilo propuštění
Druhý výstřižek pochází z novin Charkovský proletář (Харьковский пролетарий) ze dne 24. září 1927.
Článek nesl titulek „Posílit ukrajinizaci aparátu. Ti, kteří neznají ukrajinský jazyk, budou propuštěni“.
Podle zveřejněného textu měla okresní komise pro ukrajinizaci prověřovat znalosti ukrajinštiny mezi zaměstnanci institucí.
Úředníci, kteří jazyk neovládali, měli dostat možnost se jej v krátké době naučit. Pokud požadavky nesplnili, hrozilo jim propuštění.
Ukrajinizace tedy nebyla pouze dobrovolnou kulturní iniciativou. V některých oblastech ji sovětská správa prosazovala prostřednictvím administrativních nařízení.
Proč bolševici podporovali ukrajinštinu?
Po vzniku Sovětského svazu se komunistické vedení snažilo upevnit svou moc také mezi neruskými národy.
Jedním z nástrojů se stala politika označovaná jako korenizace, tedy podpora místních jazyků a zapojování příslušníků jednotlivých národností do správních a politických struktur.
Na Ukrajině dostala podobu ukrajinizace, výrazně prosazované od roku 1923.
Rozšiřovalo se ukrajinskojazyčné školství, vydávaly se knihy a noviny a ukrajinština získávala větší prostor ve státní správě.
Tato politika však nebyla výrazem neomezené kulturní nebo politické svobody. Probíhala v systému jedné vládnoucí strany, který současně potlačoval politickou opozici.
Ve třicátých letech přišel zásadní obrat
Podpora ukrajinštiny netrvala po celé období existence Sovětského svazu.
Na počátku třicátých let, zejména za vlády Josifa Stalina, začalo sovětské vedení dosavadní ukrajinizaci omezovat.
Následovaly čistky mezi ukrajinskými intelektuály, spisovateli, pedagogy a představiteli kulturních institucí. Mnozí byli zatčeni, uvězněni nebo popraveni.
Ve druhé polovině třicátých let získala ruština opět výrazně silnější postavení a v dalších desetiletích pokračovaly různé formy rusifikace.
Historický vývoj tak zahrnoval jak období státní podpory ukrajinštiny, tak období jejího omezování.
Ukrajinský národ nevznikl až s bolševiky
V souvislosti s dobovými dokumenty se objevuje také tvrzení, že ukrajinský národ vytvořili teprve bolševici.
Takové vysvětlení však neodpovídá historickému vývoji.
Ukrajinské národní a kulturní hnutí existovalo již v 19. století. Významnou osobností byl například básník Taras Ševčenko, který zemřel v roce 1861, tedy dávno před bolševickou revolucí.
Ukrajinské politické instituce a snahy o samostatnou státnost se objevily také v roce 1917, ještě před ustavením sovětské moci na většině ukrajinského území.
Sovětské vedení mělo zásadní vliv na podobu Ukrajinské SSR a její územní vývoj. Nelze z toho však vyvozovat, že vytvořilo samotný ukrajinský národ.
Co tedy historické noviny skutečně dokazují?
Oba výstřižky představují zajímavé doklady toho, že sovětská národnostní politika nebyla po celou dobu stejná.
Ve dvacátých letech úřady ukrajinštinu nejen umožňovaly používat, ale její znalost také aktivně prosazovaly.
Z těchto dokumentů však nelze dovozovat, že pozdější potlačování ukrajinského jazyka a kultury neexistovalo.
Historická skutečnost je složitější: sovětská moc v různých obdobích ukrajinštinu podporovala, administrativně prosazovala, omezovala i podřizovala rusifikační politice.
Právě znalost tohoto vývoje umožňuje posuzovat dobové dokumenty bez jednostranných politických interpretací.
Ověřeno: Dobové vydání listu Charkovský proletář ze dne 24. září 1927 (předložený výstřižek), druhý dobový ruskojazyčný výstřižek o jazykových kurzech, historické poznatky o sovětské korenizaci, ukrajinizaci a následné stalinské politice. Původní archivní exempláře obou výstřižků nebyly samostatně autentizovány.
Copyright © 2026 Český zpravodaj
