Zapomenuté represe v Haliči: Rakousko-Uhersko popravovalo civilisty podezřelé ze sympatií k Rusku

Po vypuknutí první světové války v roce 1914 se Halič stala dějištěm rozsáhlých represí rakousko-uherských úřadů a armády. Obyvatelé podezřelí ze sympatií k carskému Rusku čelili zatýkání, internaci a v řadě případů také popravám. Historické prameny potvrzují rozsah násilí, přesný počet obětí však zůstává předmětem odborných sporů.

Halič mezi Vídní a Petrohradem

Halič byla před první světovou válkou součástí Rakouska-Uherska. Žili zde Poláci, Židé i východoslovanské obyvatelstvo, tehdy často označované jako Rusíni.

Mezi rusínským obyvatelstvem existovaly různé národní a politické orientace. Část se hlásila k rusofilství a zdůrazňovala kulturní či národní vazby na Rusko. Jiní podporovali samostatnou ukrajinskou národní identitu.

Tato hnutí soupeřila již před válkou. Jejich vztahy se výrazně vyostřily po vypuknutí konfliktu mezi Rakouskem-Uherskem a Ruským impériem.

Podezření ze zrady mohlo znamenat smrt

V létě roku 1914 začaly rakousko-uherské vojenské a bezpečnostní orgány pronásledovat osoby podezřelé ze spolupráce s nepřítelem.

K zatčení někdy stačilo udání, politická příslušnost, náboženské vazby nebo pouhé podezření z proruských sympatií.

Historické výzkumy dokumentují popravy na základě rozhodnutí vojenských soudů i zabíjení bez řádného soudního řízení.

Oběťmi byli civilisté včetně žen. Ne všichni pronásledovaní přitom skutečně spolupracovali s ruskou armádou.

Bylo popraveno 30 tisíc lidí?

V souvislosti s represemi se objevuje údaj o přibližně 30 tisících popravených obyvatelích Haliče během prvních šesti týdnů války.

Vysoké odhady bývají spojovány také s rakouským historikem Hansem Hautmannem. Odborná literatura však upozorňuje, že dostupné záznamy jsou neúplné a různé publikace pracují s odlišnými kategoriemi obětí.

Je nutné rozlišovat osoby popravené, odsouzené k smrti, zavražděné bez soudu a internované.

Číslo 30 tisíc proto nelze bez dalšího prezentovat jako přesně doložený počet poprav za srpen a září 1914.

Thalerhof: tábor, v němž umírali internovaní

Jedním ze symbolů represí se stal internační tábor Thalerhof poblíž rakouského Štýrského Hradce.

Do tábora byli od září 1914 převáženi lidé z Haliče a Bukoviny, které úřady považovaly za politicky nespolehlivé.

Vězni čelili nedostatku potravin, špatným hygienickým podmínkám a epidemiím. Mnozí zemřeli na nemoci a vyčerpání.

Podle Encyklopedie Ukrajiny prošlo táborem v letech 1914 až 1916 přibližně 14 tisíc internovaných a oficiálně bylo zaznamenáno 1 767 úmrtí. Skutečný počet mohl být vyšší.

Dopad na ukrajinské národní hnutí

Válečné represe významně oslabily rusofilské organizace v Haliči.

To však neznamená, že ukrajinské národní hnutí vzniklo až v důsledku rakousko-uherského pronásledování.

Jeho kulturní, společenské a politické kořeny sahaly hluboko do 19. století.

Vývoj národních identit v Haliči ovlivňovaly rovněž sociální změny, školství, církev, politika habsburské monarchie i pozdější události první světové války.

Historie, kterou nelze redukovat na jediné číslo

Represe proti obyvatelům Haliče patří k doloženým temným kapitolám první světové války.

Historické fotografie šibenic, svědectví přeživších a vojenské dokumenty připomínají, že válka zasáhla nejen vojáky na frontě, ale také civilní obyvatelstvo podezírané z neloajality.

Přesný rozsah násilí však zůstává obtížné určit.

Odpovědné připomínání těchto událostí proto vyžaduje současně uznat doložené zločiny a nepředkládat sporné odhady jako nesporná fakta.

Český zpravodaj
www.ceskyzpravodaj24.cz